Bulharsko

Můj zimní pobyt v Burgasu - postřehy

malinko se omlouvám, trochu se mi zde u obrázkou pošoupnul text-popisek, ale tento článek zde mám pouze pro vaše přečtení a budu ho odstraňovat, tak se mi ho nechce již upravovat. Díky.


Zde jsem Vám vyfotila v kavárně v hotelu Plazza v Burgasu  symbol bulharských vánoc - Ďado koleda: 
 

 
 
Moje cesta začala na letišti v Ruzyni, kde na trase Praha - Sofie proběhlo vše v pořádku. Pracovnice mi ujistila, že opravdu náš kufr bez našich dalších starostí dorazí až do Varny, jenom v Sofii ať zajdeme na tranzitní přepážku. V Sofii po příletu mi ujistili, že žádnou tranzitní přepážku nemají a já se musím jít znovu odbavit, ale o kufr se nemám starat. V duchu v Bulharsku důvěřuj, ale prověřuj jsem se šla podívat tam, kde kufry vyjíždějí  těm, co v Sofii měli konečnou. A vida, náš kufr vyjel u pásu s nápisem Amsterdam.  No jsem zase v Bulharsku, tak mi to ani nepřekvapilo, jenom v duchu jsem si říkala, co bych asi dělala bez všech těch věcí, protože s kufrem bych se asi neshledala. Prošla jsem se Sofií a konstatovala, že je to dost hnusné město. Jenom mi tam fascinují všedepřítomné hory, které město obklopují . Když v Sofii přistáváte, máte pocit, že se musíte zaručeně zabít někde o nějaké pohoří.

v oblacích - fotka z letadla
 
Do Varny jsme letěli malým, vrtulovým letadlem asi tak pro necelých 40 lidí.Ale bylo to moc pohodlné, v těchto malých letadlech se sedí po dvou. I letadlo do Sofie bylo pohodlné, prostorné i na nohy a jídlo. Když jsem to srovnala s cestou minulý týden do Paříže letadlem Skyeurope, kde jsem trpěla jako zvíře, protože jejich letadla jsou sice pěkná , ale nepohodlná, byla jsem nyní velmi spokojena.  Ve Varně jsem zavolala přes centrálu taxi, který přijel do 2 minut a vyrazili jsme.

přistání v Sofii, která je celá obklopena vrcholy
foceno z letadla
 
Cesta byla jako z hororu. Chvilkama hustá mlha, která by se dala krájet a jeli jsme krokem, chvilkama v pohodě.Občas jsme v té mlze jeli i v protisměru, ale řidič byl také v pohodě. Projeli jsme Bjala, Obzor, Svatý Vlas, Slunečné pobřeží a zamířili do Burgasu. Dvě hodiny cesty. Cena 110 leva - cena se oproti stejné cestě vloni v zimě o 30 leva navýšila. Taxi měl zapnutý taxametr.
 
V Burgasu v zimě bydlíme v útulném hotelu,nedaleko moře a zároveň téměř v centru. Nemůžeme bydlet v našem letovisku v Černomorci, protože zde nemáme kamna. Teplota byla -4 a předpověď se stále zhoršovala. V hotelu si najímáme stále stejné apartmá, které je v nejvyšším patře. Je veliké a rozdělené na obývací část a ložnici. Samozřejmostí je zde TV kabelová, lednička s barem, sedací souprava,klimatizace,  obrovská terasa kolem dokola apartmánu,která má přístup jak z obývací části, tak z ložnice. WC a koupelna krásné, čisté, velmi prostorné. Telefonem si můžete zavolat kamkoliv, ale i recepci a objednat si jídlo. Cena apartmánu 80leva /noc, což je velmi přijatelné, protože jiné větší hotely mají daleko vyšší ceny.  Mají zde i levné ubytování pro 2, za 55 leva, a luxusní ubytování pro 2, za 60 leva. V létě tento hotel využívají turisté, protože je velmi blízko moře. V ulici je velmi levná půjčovna aut a pár kroků jste v samém centru Burgasu.
 kontakt na levnou půjčovnu aut přímo v Burgasu
je o polovinu levnější než v letoviscích
 
Během svého zimního pobytu , mimo návštěv našich přátel jsme navštívili mnoho míst. Také Černomorec, místo, kde trávím již mnoho let větší část léta. Mnozí si myslí, že skončí sezona a všude je mrtvo Není tomu tak. V Černomorci na náměstí to vře.Ozdobený stromek, otevřena spousta obchodů. V restauraci plno, místní zde tráví volný čas - byl den před silvestrem U moře prázdno. Jenom jeden krásný opuštěný pes nám dělá společnost. Místní rybáři v přístavu chytají ryby. Moře je krásné a průzračné, procházíme pláží a říkám si, jak je to tu bez těch davů turistů nádherné. Ticho, jenom moře, my, náš průvodce - černý vlčák. Navštívíme svoje přátele a spěcháme na autobus - tedy mikrobus, protože byl svátek a o svátcích jezdí mikrobusy. Ještě skouknem otevřený obchod našich známých s oblečením. Velmi mi překvapil účet v restauraci, protože ceny jsou zde oproti sezoně poloviční, a to i za kávu a nealko nápoje.
 
 
Vánoční Burgas je krásný. Výzdobu nechávají dost dlouho, dávají si na ní záležet. Obchody mají otevřeno až do pozdních večerních hodin. Zase, kdo si myslí, že je Burgas v zimě prázdný, tak ho musím vyvést z omylu. Ulice jsou do pozdních hodin plné. Lidi nakupují, chodí do restaurací, barů, baví se........

 
 
Je Silvestr. Vydáváme se na výlet do Nesebaru. Na zítra máme v plánu moji kamarádku v Aheloy. Na Slunečné pobřeží a do Nesebaru to jezdí velmi často. Cesta dost drahá, 4 leva a prý se bude zdražovat. Nesebar je v zimě krásný. MOHU LI VŠEM DOPORUČIT, chcete - li vidět opravdu nějakou historii měst Nesebar a Sozopol, jeďte sem mimo turistickou sezonu. V létě všudypřítomné stánky s tretkama a narvané ulice vám nedovolí opravdu si prohlédnout krásné historické domy........  V Nesebaru procházíme překrásné uličky, mimo nás je tam ještě hrstka anglických i bulharských turistů. Je mráz. Přístav zeje prázdnotou. Jdeme na oběd do moc pěkné restaurace nad mořem, kde jsme byli i vloni v zimě. Je plno, musí se chvilku čekat. Ceny oproti sezoně poloviční. Naše oblíbené jídlo akula paně - žralok na pánvi s bramborem a k tomu samostatně celá mořská ryba na skara, která má jenom páteřní kost. Po cestě zpět na autobus musím ještě navštívit WC, zaběhnu do otevřeného hotelu u nádraží, přepychový hotel, klientelou cizinci, mám šok, WC jsou tu šlapky, sice čisté, ale šlapky.
Po cestě zpět prší, vše namrzá, autobus jede krokem.
Silvestra tráví bulhaři převážně doma, my se vydáváme na Morska gradina-nahoru k moři, kde jedna rodina si dělá svůj soukromý ohňostroj. Poté nakoupíme pár dobrot v samoobsluze - nonstop u moře a jdeme spát.


Nesebar


Silvestrovská večeře v Nesebaru nad mořem


Toaleta v Nesebaru ve 3 hvězdičkovém hotelu
 
1.1. - vyrážíme autobusem do Aheloy ke kamarádce. Chceme být pouze chvilku, z chvilky se vyklubala návštěva na celý den. Jdeme se podívat k moři, velmi se tu staví, prohlížíme Marina Cape - apartmány které jsou hotové. Opět je tu krásně, prázdné pobřeží. S kamarádkou vyřizujeme pár pracovních věcí, pojídáme dobroty, v kamnech praská dřevo a je nám fajn.


Kamarádka, která již 30 let žije v Bulharsku
 
Druhý den se vzbudíme a silně prší. Jdeme na schůzku do kavárny hotelu Bulgaria. Mladí bulhaři asi nedělají, protože stále vysedávají v kavárnách. Setkáváme se tu s mým známým,který staví v Černomorci penzion, s mojí kamarádkou z Aheloy, která hovoří jak česky tak bulharsky a jejím manželem. Poté jdeme na oběd do bulharského bufetu na bulharské jídlo a konstatujeme, jak se v Bulharsku všechno zdražilo. Ještě zaběhnu do lékárny, kde nadiktuji lékárnici seznam léků, které jsou u nás na předpis,  bez řečí mi je prodá.
 
Další den - probuzení šok. V plánu je výlet do Sozopolu. Všude sníh. Zapnu TV, mimořádné zprávy, v Bulharsku kalamita. Vše pod sněhem. Některé oblasti jsou bez proudu, vody. Silnice uzavřené. Město Varna odřízlé od světa. Letiště uzavřena. Dáme si v restauraci našeho hotelu snídani, vejce na několik způsobů, každý den jinak. Volám kamarádce, je bez proudu, jsou zasněženi. Naivně se vydáváme na autobus, ale cesta je dost krutá, v Burgasu se silnice moc neuklízejí. Po cestě zabíháme ještě k jedné známé švadleně, má obchod nedaleko nádraží. Je ráda, že nás zase vidí a  odhazuje ostatní práci, aby udělala to, co po ní chceme my. Vozíme si s sebou různé věci k přešití,....., je to zde velmi levné.
 
Vyjíždíme do Sozopolu. Celá silnice je ledovka, neuklizená, kloužeme. Autobus jede krokem, nabíráme zpoždění. Silnice jsou skoro prázdné. Pobřeží pod sněhem. Sozopol pod sněhem. Moře je krásné v kombinaci se zasněženou pláží. Na městké pláži jsou obrovské vlny a ani noha. Ve starém městečku jdeme na kávu, je plno, ale jeden stolek nacházíme. Projdeme pár obchodů. Je hrozná zima. TV v restauraci dává stále přenosy o kalamitě. Autobus na Burgas nikde. S taxikářem se domlouváme na velmi nízké ceně, tak jedeme taxikem. Je jich tu i na zimu dost.


Zasněžený Sozopol


Městská pláž Sozopol
 
Druhý den se probouzíme a začínáme přemýšlet, jak se další den brzy ráno dostaneme letadlem z letiště Burgas do Sofie. Letiště v Sofii obnovuje pomalu provoz, ale ostaní zatím ne. Ale už nesněží. Bohužel ale hlásí na mnoha místech vichřice. Turisté, zejména angličtí zůstávají uvězněni v horách. Totiž, jedno letadlo za druhým do Sofie chrlí anglické a ruské turisty, kteří okupují bulharské hory. Je tu pro ně levně.


zasněžené nádraží v Burgasu
Procházíme obchůdky a zakupujeme vše, co vždy vozíme z Bulharska. Sladkou papriku, cigarety - mimochodem se velmi budou zdražovat. Ohlášeno je velké zdražování všeho, nemá cenu psát, co se o kolik zdražuje. Maso je už nyní dražší než u nás. Kupujeme novou bundu, krásné kožené bačkory, několi balíků fantastické bulharské kávy Nova Brasilia Klasik. Bude pomalu večer, volám kamarádce, ať brnkne večer na letiště a zavolá mi. Telefonicky odříkám slíbené dvě návštěvy našich dalších přátel , jsem už hodně unavena. Objednávám na recepci večeři, recepční mi ji doručuje až na pokoj.


Náš apartmán - obývací část


Jedna z teras, které jsou podél celého apartmánu
 
Uleháme brzy, ráno máme vstávat. Je 21.10 - telefon , kamarádka: Okamžitě vyskočte, sbalte se a utíkejte na nádraží na vlak do Sofie. Váš let i další jsou zrušeny a nikdo neví, za kolik dní poletí další. Pokud nevyjedete ihned, nestihnete spoj  zítra odpoledne na Prahu. Sbíhám na recepci, vše ještě ověřujeme s recepčním, voláme taxi. Během 10 minut se musíme sbalit, opustit aparmán a přepravit se na nádraží na vlak do Sofie.
A zde začíná náš příběh jako z hororu .

Cesta vlakem na trase Burgas - Sofie
Přibíháme na nádraží a naivně u přepážky zakupuji 2x lístek do první třídy, nebo vagonu s lůžky. Paní v okýnku se na mě dívá jako na cvoka a říká, že jediné co má je místenka do druhé třídy. Vzhledem k tomu, že nemám na výběr platím 34 leva a 1 leva za místenky. Běžíme s naším mega nacpaným kufrem, igelitkou, kam jsem naházela co jsem pobrala a baťohem do vlaku. Šok. Vlak hrůzy. Probíhám kolem něčeho, co nazývají lůžkový vagon a před sebou mám záběry z filmu, který vysílala před 3 dny bulharská TV, byly to záběry z ubytování vězňů v Osvětimi. Jaké třídě to odpovídá se nedá identifikovat. Náš vagon číslo 2. Jediný nesvítící vagon. Nedá se do něho ani pomalu vylézt, celou chodbičku u vstupu lemuje sníh. Potkáváme podivné lidi. Další šok. Druhá třída odpovídá naší asi 7 třídě. Usedáme do černého kupé mezi dva černé bulhary. Světla nesvítí, topení netopí, v kupé je asi tak -4 stupně. Asi hrozně nadáváme, protože bulhar naproti se na nás přátelsky směje a drží mi zapalovač, abych si na letence přečetla, v kolik odlétáme ze Sofie. Druhý bulhar polovinu cesty píše sms a polovinu spí. Ten naproti mi ujišťuje, že cesta nepotrvá ani 10 hodin,tedy bez 5 minut. Ale vlak neodjíždí. Ani za půl hodiny, ani za hodinu, ale za hodinu a půl. Bulhaři jsou klidní, já cítím beznaděj. Vlak se rozjíždí, máme zmrzlé nohy. Bulhar nás ujišťuje, že určitě zatopí. Volá kamarádka, sděluje mi,že jedeme nejhorším vlakem, kterým můžeme v Bulharsku jet, ať si držíme tašky, peníze ať dáme kam se dá, že se ještě ozve. Pořád jsou prý bez proudu. Po chvilce je v kupé asi +40 stupňů, stéká  mi pot po zádech a nemohu už ani dýchat.Bulhar mi ujišťuje, že topení nejde ztlumit. Vidím podivný úkaz, v chodbičce sněží. Sněží tak, že po zemi je již vrstva sněhu a na oknech se tvoří malé závěje. Okna nedoléhají. Po 3 hodinách se musím odebrat na záchod. Tedy musíme ve dvou, protože záchod téměř nemá dveře a jeden vždy musí držet něco jako pozůstatek dveří. Musíme se obléct, v uličce stále sněží a je mínus nevím kolik. Sníh namrzá v ledovku a směrem na záchod je led. Mezi vagony nejsou dveře, takže venkovní sněhová vichřice fouká přímo do vagónů. Záchod - šok. Je celý pod sněhem, na zemi ledovka. Nejde tam zavřít okénko. Odhrnu sníh, abych mohla vůbec vykonat to, co potřebuju, nohy mi sice kloužou po ledovce, ale není jiná možnost. Naivně žmoulám svoji roli toaleťáku, kterou jsem stačila vzít na hotelovém pokoji, než zjistím, že fuk z toalety, která vede přímo na koleje je opačný, tudíž cokoliv do ní hodíte okamžitě vzlétne zpět nahoru. Od té doby se snažím nepít. Je mi z toho až zle. Prochází průvodčí. Jednou, dvakrát, třikrát - pokaždé se musí předložit lístky. V Karnobatu stojíme. Stojíme hodinu, cítím zase bezradnost, venku je vichřice. Volá kamarádka, ujišťuje mi, že v Karnobatu se čeká na vlak z Varny, kde lidi musí přestoupit. Má pravdu. Přichází revize jízdenek. Vagonem stále pendluje policie, nahlíží do kupé, zda se tam neděje něco nepřístojného. Vagon je kuřácký, kdo kouří v chodbičce, musí se řádně obléci, protože zde stále sněží. Vajgly se házejí na zem. Už nevíme jak si sednout. Bulhaři jsou v klidu, evidentně se jim ve vlaku líbí.  Bulhar odnaproti vystupuje ve Staré Zagoře a loučí se. Závidím mu. Říkám si, konečně více místa a natahnu se. Aktivní průvodčí do našeho kupé usazuje nové cestující, manželský pár. Pán pokašlává tuberáckým kašlem, ale mohlo být i hůř. Kolem totiž prochází děsivé rodinky cikánů a vyhledávají volná místa. Na chvilku usínáme. Smůla, musím znovu na záchod. Řádně se oblékám, ale situace, tedy cesta se ještě zhoršila. Na záchod by měli dát asi hráblo. Ale už jsme si zvykli, tak vykonáme co potřebujeme. Lituji v tuhle chvíli, že nejsem chlap, ti to mají opravdu v těchto situacích lepší. Ale mohlo by být hůř, některé vlaky prý mají ještě i šlapky. Náš vlak je snad nejhorší, který v Bulharsku jezdí . Cestou totiž potkáváme vlaky, které jsou celkem v pohodě a na jednom nádraží stojí dokonce úplně super vlak. Nyní již na vše připraveni s kruhama pod očima, špinaví s velkou žízní sedíme a čekáme na Sofii. Máme zpoždění, ale už je jisté, že letadlo stihneme. Celé Bulharsko je pod sněhem, ale jak se přibližujeme k Sofii, již nesněží a přestala i vichřice. A konečně, v půl 9 přijíždíme na nádraží do Sofie. /ještě jsem zapoměla,asi ve třičtvrtě cesty blikla žárovka a napůl začala svítit/


fotky ze zasněženého vlaku:








V Sofii

Vylézáme z vlaku a ani nás nepřekvapí, že žádné jezdící schody nefungují. Rychle se přesouváme s kufrem do úschovny na autobusové nádraží, zde necháme kufr a jdeme na procházkou úplně namrzlou Sofií směrem k centru.  V baru popíjíme kávu. Obdivuji krásnou mešitu a ještě více naproti přes ulici McDonalda.  Nakupuji jídlo a pití a odebírám se na zcela normální, nezasněžený a nenamzlý záchod. Volá kamarádka, ať jedeme na letiště a vyřídíme refundaci neuskutečněného letu. Zakupuji dva lístky na něco, co bych ani pomalu nenazvala tramvaj, protože to, zda dojedeme 3 stanice na autobusák není vůbec jisté, tramvaj má za sebou již několik desetiletí.
Co jsem se v Sofii naučila je jezdit taxikém, aby Vás neokrad. Naučila jsem se to poté, co nás jeden okradl. Na nádraží je totiž okénko, které bych nazvala filtrem proti zlodějům, je označeno Taxi OK. Tam přijdu a říkám paní, ať mi zajistí vůz taxi /přestože jich všude stojí desítky/, ale za cenu z taxametru, tedy za cenu poctivou. Ona vyjde ven, něco říká řidiči, /asi nějaké zaklínadlo/, nasedáme a se zapnutým taxametrem odjíždíme.  Opět kolem nás nad Sofií vylézají vrchlky Vitoša, je to nádherné. Říkám si v duchu, ten praotec Čech jaký byl lenoch, že se usadil, kde se usadil a nešel kousek dál, třeba někam , kde je moře a my bysme nemuseli utrácet velké peníze za slanou vodu.  Přijíždím na letiště a vyhledám dle pokynů okénko Bulgaria airlines. Černá bulharka obarvená na blond je nepříjemná, nechce se se mnou bavit, když jsem Čech, ať si jdu k okénku ČSA. Přes moje naléhání, že mám letenky od jejich společnosti a že chci vyřešit peníze za zrušený let se se mnou loučí. Odebírám se na WC. Paní přede mnou zde asi kouřila, celý záchod je v kouřovém oparu. Usadím se a cítím oheň. A hle, ta chytrá bulharská paní hodila vajgla do koše s papíry. Koš plápolá a já se snažím ze všech sil být co nejrychleji, abych zde snad ještě neuhořela. Vybíhám ven , paní se ještě prohlíží v zrcadle, tak ji upozorňuji, že zapálila WC. Nabírá vodu do dlaní a hasí.Jak to dopadlo nevím, šla jsem znovu k okénku Bulgaria air, jak mi zavolala a zjistila kamarádka. Jdu na tu obarvenou slečnu už zhurta, a s pořekadlem ženu ani květinou bych jí nejraději rozbila ústa. Pochopila, že mám tedy letenky od nich, že mi zrušili let a já se musela trmácet vlakem, ale nic pro mě nemůže udělat, prý nashledanou a ať se obrátím na prodejce v Čechách.
Odebírám se s dvouhodinovým předstihem k přepážce odbavení na Prahu. Jsem první na řadě, chce se mi spát, nohy se mi podlamují. Odbavují Moskvu a S. Peterburk. Protivné malé ruské děti v beranicích se válejí po zemi, jsou vzteklí, rozmazlení a pomalu nám najíždějí vozíkama na nohy. Vzhledem k tomu, že jejich rodiče nevypadají o nic příjemněji, raději to vzdáváme a necháme je, ať si dělají co chtějí. Obě ruská letadla mají 4 hodiny zpoždění.. A vida, ani po dvou hodinách se u odbavení Praha nic neděje. Za chvilku přichází personál, vysmátý a stále se nic neděje. Paní stále telefonuje a všemu personálu oznamuje Praga ima zaksnenie - zpoždění. Stále čekáme, nohy se mi už podlamují, paní zase zjišťuje, že ještě nedorazilo letadlo z Prahy, takže ani mi nemůžeme odletět do Prahy . Za námi se vytvořila fronta , tedy 3 okénka - 3 fronty vedoucí až ven z letiště. Po neskutečné době , kdy byl už odbaven i ruský bombardér do S. Peterburku i Moskvy konečně odbavují Prahu. Radujeme se, ale ne na dlouho. Po pasové kontrole se chceme usadit u našeho odbavení B1. Všude se válí pasažeři letadla do Moskvy a děti do S. Peterburku už bez beranic, protože to vypadá na dlouhé zpoždění. Aby nám to nebylo líto, nahlásí nám , že Praha má minimálně 1,5 hodiny zpoždění. Sdílíme letiště s přáteli z Ruska. V nouzi si nakupujeme v shopu tuhý deodorant Hugo Boss, kdyby snad bylo ještě hůře a zůstali jsme na letišti, tak ať alespoň nesmrdíme. Naštěstí se dočkáme. Uroním slzu, jako vždy, když se musím vráti do Čech, ne že bych svou rodnou hroudu snad neměla ráda, ale všude jinde je mi nějak lépe. Usazujeme se v letadle, mojí sousedkou je angličanka kyselá jako zelí a nekomunikující, čte si Kafku v angličtině. Usínáme a vzbudí nás až letuška na svačinu. Jsme unavení, vyčerpaní a naše myšlenky jsou stejné, rozestlaná postel , voda a mýdlo.

Se zpožděním dosedáme v Ruzyni na letiště. Bereme taxi /tentokrát bez filtračního okénka/  a blaženě jedeme domů za naším kocourem, který mi hned samou radostí, že mi zase vidí pokouše.
Již jsem jela z Bulharska autobusem, do kterého pršelo a museli jsme mít rozložený deštník. Letěla jsem do Burgasu malým letadlem Hemus air, které se dostalo do bouřky a turbulencí a téměř všichni mimo nás zvraceli. Ale moje cesta vlakem z Burgasu do Sofie předčila všechny moje dosavadní zážitky. Vše špatné je k něčemu dobré a určitě na to budu s úsměvem vzpomínat-tedy jestli mi Bulgaria air vrátí peníze za neuskutečněný let.
Při té příležitosti Vás varuji, chcete-li se vyhnout průtahům, problémům a ne zrovna seriozního a přívětivého jednání, leťte do Bulharska s jakoukoliv jinou společností, /např. Austrian Airlines.../ než s Bulgaria air,i když let nakonec letí ČSA, vy máte letenky od Bulgaria air, čímž vzniká právě problém komunikace.

Dopsáno - jako balzám na mě zapůsobila zpráva, že splečnost Skyeurope od dnešního dne pořádá pravidelné lety 4x týdně na trase Praha-Sofia a to za naprosto bezkonkurenční ceny. Tímto už ani já, ani další cestovatelé nejsou nuceni kupovat předražené letenky společnosti Bulgaria air /ČSA/.
 
Společnost SkyEurope 1 rok poté v létě krachuje 3 hodiny před mým odletem z Burgasu - zůstává mi v ruce bezcenný papír a......, ale to je na další článek.........

Dokončení : právě jsem obdržela peníze za zrušený let na trase Burgas - Sofia. Ano 4 měsíce to trvalo...., vina ale nebyla na straně Bulgaria air, ale na straně české společnosti Asiana, která si s vrácením peněz dala na čas.




Mešita v Sofii


Mořský racek je pro mě symbolem moře